Výběr jezdce

30. září 2012 v 18:51 | Marille |  Jednorázové Povídky

Omlouvám se za ticho, které se už delší dobu vznáší na blogem. Důvodem je samozřejmě moje lenost a škola. Když se mi chce psát, musím něco dělat, učit se, jít na kroužek atd. a když mám čas, tak mě nic nenapadá. Hrůza. Ale naštěstí jsem si udělala čas hodit sem tuhle povídku. Napsanou ji mám už nějakou dobu, takže zbývalo ji jen přepsat. Nakonec jsem se k tomu dokopala. Obě dvě části jsou věnované mým oblíbeným blogerkám Erisdar a Isenstar, protože za prvé moc pěkně píšou a za druhý mají obě rády draky (Teda, alespoň co vím, tak ano). Druhá část se tu určitě taky zjeví. Ale jde o to kdy... No, já už vámžně nebudu zdržovat. Vybrala jsem jednu moc hezkou předělávku mojí oblíbené písničky, která k tomu nejspíš moc nesedí, ale s tím já už nic neudělám. Co víc dodat. Snad jen standardní větu: Ať se vám čtení líbí. Mrkající Ještě abych nezapomněla, anketa k prvnímu tématu na Pisálkovský maraton je uzavřaná právě... TEĎ. A prvním tématem je: Poslední přání. Takže povídku na toto téma očekávejte během tohoto týdne.
Ps: Povídka není opravená, protože se mi do toho nechtělo, takže vás prosím o schovívavost.



Tara stála celá nervózní na velké louce za městem. Černé vlasy mě stažené do ohonu, ale i přesto jí několik pramínků spadalo do očí, jejichž barva by mohla konkurovat jakémukoliv oceánu. Byly stejně modré a stejně divoké. Na sobě měla bohatě zdobené šaty z těch nejvzácnějších látek. Tím se velmi lišila od ostatních dětí. Všichni byli oblečeni v bojovém oblečení, jen Tara musela být oblečena jako na ples. Za tohle svoji chůvu nesnášela. Darana vždycky chtěla vidět Taru jako slušně oblečenou dívku popíjející čaj v altánku porostlém růžemi a povídající si o věcech jako oblečení, nebo významní lidé. Budoucnost, kterou si vybrala Tara byla ale úplně jiná. Tara nesnášela ta přehnaná dvorní pravidla, jež jí cpali do hlavy už od dětství, nesnášela tu pitomou etiketu, ale hlavně nesnášela Palác. V něm si připadala spíš jako ve vězení než jako doma. Tara chtěla žít! Copak to bylo pro její chůvu tak těžké pochopit? A rodiče, jakožto vládnoucí pár na ni téměř neměli čas. Tara jim byla povahově tak neskutečně podobná. K životu potřebovala adrenalin, nebezpečí, rychlost a proměnlivost. Prostě věci, které jí život princezny dát nemohl. A dnes, v den, který možná úplně všechno změní, musela vypadat jako rozmazlené slečinka. Ne! Nenechá si zkazit ani den a už vůbec ne život! Od teď už nebude křehká princeznička, už nikdy! Tak se rozhodla. Nenápadně se vzdálila od svých spolužáků za starou kůlnu a shodila ze sebe šaty. Pod nimi byla oblečná jako všichni ostatní. Černá košile s krajkouvým límečkem a znakem království vyšitým na místě srdce. A kalhoty z hnědé pružné kůže, která byla jemná ale zároveň pevná, takže pomáhala chránit nohu před drobnými poraněními. Obuté měla těžké černé boty královských vojáků. Šaty pečlivě složila a ukryla je pod keřem. Potom se vrátila ke svým spolužákům, čekajícím na stejnou chvíli jako ona. Uprostřed louky bylo veliké dračí. Patřilo dračici Eresië a už za nekolik málo minut z něj měla vyletět dráčata a vybrat si svého jezdce. Patnáct dětí podobného věku jako Tara stálo na palouku a čekalo až nastane ten okamžik, který možná změní jejich životy. Nervózní byli všichni. Ať už se Tara na Mikela nebo Clear. Nebylo se čemu divit, vždyť v hnízdě bylo jen jedenáct vajec. To znamenalo, že čtyři děti odejdou s nepořízenou a budou muset počkat na další snůšku od jiné dračice. Každému náležely tři pokusy, jen tři pokusy. Pokud se ani na potřetí s žádným dráčkem nespojí, musí na svoje partnerství s drakem na dobro zapomenout. Mladá následnice trůnu se modlila, aby právě toto nebyl její osud. "Posadte se, napojení nejspíš chvíli potrvá," oznámil jim jejich učitel a sám se pohodlně usadil v měkké trávě. Tara ráda následovala jeho příkladu. Z dlouhé stání už ji bolely nohy. Pomalu a nenápadně se k ní přisunul Jayson. "Teda Taro, kde jsi nechala šaty?" Zeptal se jí a přitom se přidrzle šklebil. Nikdy se netvářil, že by mu její královský původ nějak vadil, za což mu byla Tara rozhodně vděčná. Nechtěla, aby na ni někdo pohlížel jinak. Usmála se a nadechla se k nějaké jízlivé odpovědi, aby ho poškádlila, když se loukou rozlehl vysoký tón. Lia, jedna z Tařiných spolužaček vykřikla: "A je to tady!" Každý věděl, co tím myslela- první dráče se dralo na svobodu. Ten stejný tón se ozval ještě desetkrát. Potom z hnízda najednou vyletělo jedenáct malých dráčků. Každý byl jiný, ale všichni měli krásné zářící zlaté oči, které ale, jak dráčci porostou, barvu změní. Jedenáct dráčků dosedlo na zem před patnáct nedočkavých dětí. První vykročilo šedavé dráče se dvěma rohy, jež mu vyrážely za sebou z čela. Způsob, jakým se dráče neslo, jasně dával najevo, s kým mají budoucí jezdci čest. Před nimi se procházela hrdá dračí slečna. Vybrala si poměrně rychle. Vybrala si zlatovlasou Erin, elfku, která byla z celé skupiny dětí nejmladší. Erin ji vzala do náručí a nadšením úplně zářila. "Jmenuje se Magdia a její silou je Vzduch," oznámila pyšně Erin a rozběhla se k budově Dračí university. To, že byl Magdiinou silou vzduch, nikoho nepřekvapilo. U draků byl vzduch celkem běžnou silou... S ubíhajícím časem, ubývalo dráčat i dětí. Postupně z louky s dráčetem odešli Katara, Miranda, Ren, Mikel, Damián, Nicolas, Saivira, Nina, Karl a Gordon. Nyní se k výběru jezdce chystal černý dráček, který se zdál největší z celé snůšky. Obešel si kolem dětí několik koleček, přičemž si všechny zkoumavě měřil očima zářícíma sebevědomím, možná až trochu nazdravě velkým. Na okamžit se zastavil u Tary, ale dívka okamžitě poznala, že z tohoto draka nabude její partner. Nakonec sedráček rozhodl pro Jaysona. Taru trochu zarazilo, jak k sobě ti dva na první pohled pasují. Jayson jim po několika okamžicích oznáml, že jeho dráček se jmenuje Zalar a jeho silou je prý Energie hvězd. To překvapilo všechny. Tato síla se objevovala od dob Velké Války tak vzácně, až ho lidé začali považovat za zmizelou nebo nikdy neexistující. Jayson se svým novým společníkem zmizel v budově. Zbylých šest dětí se prosebně zadívalo na zbylá dvě dráčata. Jako první se vrhla do výběru drobná sytě zelená dračice. Nesla se vznešeně a všechny si pozorně prohlížela. Postupně se jí v očích usazoval výraz nejvyšší nespokojenosti. "Vy že máte být jednou jezdci?" Zeptala se všech v myšlenkách a zdála se být v hlubokém šoku. Její neslyšný hlas naplňovalo opovržení. "Jmenuji se Enara, vládnu silou nekonečných blesků a rozhodně nemám v plánu tu s vámi ztrácet čas?" oznámila jim více než panovačným hlasem. Než kdokoliv stačil zareagovat, vznesla se a zmizela mezi mraky. Občas se stávalo, že si drak prostě nevybral svého jezdce. Potom se z něj stal Solitér. Drak, jehož úkolem bylo střežit Sídelní město a také naleziště významných surovin. Teď už zbývalo dráče jen jedno. Taře se sevřel žaludek nervozitou. Srdce se jí rozbušilo tak hlasitě, až se jí zdálo, že ho musí slyšet celý svět. V duchu se začala modlit. "Bohové, pokud jsem někdy udělala něco, čím jsem vám udělala radost, nebo jsem vás alespoň trochu potěšila, nyní vás prosím, pomozte mi. Ať si mě ta úžasná, krásná, dokonalá dračice vybere prosím, prosím." Několikrát to v mysli opakovala. A potom... se nic nestalo. Snad jen to, že se na louce rozhostilo napjaté ticho. Dračice se před nimi procházela, jakoby se chtěla předvést. Na několik chvilek se zastavila u Qrey. Hleděla na ni, ale pak se rychle otočila a zamířila k jinému z dětí. Qrey svěsila ramena a Tara zahlédla v jejích očích slzy. Úplně ji chápala. Ta naděje, kterou v její kamarádce dračice vzbudila byla nejspíš velká, ale když zamíříla jinam všechno se rozplynulo. Tara pohledem visela na azurově modré dračici, která se na okamžik zastavila u každého z dětí. Možná si z nich jen dělá legraci, napadlo Taru. Nakonec dračice zamířila i k Taře. Ta se snažila vypadat klidně, ale měla takový strach, že si ji dračice nevybere, až se jí vnitřnosti kroutily do uzlíčku. Hleděla jí do očí a čekala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 1. října 2012 v 18:26 | Reagovat

Grr... To se dělá? Takhle mě napínat? To se přece nedělá! Jinak jsi to dokonale uhodla: zbožňuju draky! Krásná povídka! :-D  :-D

2 Marillë Marillë | Web | 1. října 2012 v 20:44 | Reagovat

[1]: No jo, napínání to je moje :-D  :D A děkuju, že se ti to líbí :-D  Snad sem dám i druhou část :D Ale dneska už to nebude, snad zítra :-D

3 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 14. října 2012 v 18:49 | Reagovat

To, jak jsi mluvila o lenosti. Já to mám úplně to samí, ale... stejně nepíšu tak rychle jako ty.

4 Marillë Marillë | Web | 16. října 2012 v 14:12 | Reagovat

[3]: No, u mě se dá mluvit spíš o pomalosti než o rychlosti :-D

5 Cather Cather | Web | 1. února 2013 v 14:07 | Reagovat

Je to nádherně napsané, rozhodně to chce pokračování!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama