Noc

18. září 2012 v 16:26 | * Mája *
Více, sice pochyboju o tom, že tuhle novou rubriku bude někdo číst, ale já to vydržím. Deník. Samozřejmě, že ho sem dávám předevmí pro sebe, protože tuším, že můj život asi nikoho zajímat nebude. Ale i tak...
No dobrá, přiznávám, že francousky neumím. Ale "Mon journal" zní mnohem lépe než "My dairy" popřípadě "Můj deníček". Je to takové svěží. "My dairy" už je ohrané a "Můj deníček", no, to na mě moc takové české. Jak to říct...? Chybí tomu ta tajemnost cizího jazyka. A ještě bych snad mohla napsat, že se nebude ani tak jednat o zápisky z mého života, ale o moje myšlenkové pochody, názory a podobné nezajímavé bláboly. Ale teď už snad k tomu deníku, ne?


Také se vám stává, že si připadáte jako NIKDO? Jako někdo, kdo se narodil jen proto, aby se mu ostatní mohli posmívat a dělat si z něj srandu... A tak si někdy přeju být NĚKDO. Ne, ze společenské stránky, ale ze stránky hrdinské. Vědět osobě, že jsem něco dokázala a něčím pomohla. Ale zase tím nenarážím na charitu, ale na takové to správné "Fantasy hrdinství". Ale potom, když večer nemůžu spát, sedím v okně a dívám se ven, říkám si, že hrdinství asi není jen samé dobrodružství. Tma, zima a smrtelné nebezpečí. Určitě to není žádný med, když nevidíte ani na metr a po nějaké opuštěné budově vás pronásleduje zabijácká příšera. A vždy je tam riziko, že jakýkoliv váš krok může být poslední... Ale jak tak sedím a dívám se z okna, mám pocit, jakoby mne do té tmy opuštěných uliček něco volalo. A já mám někdy opravdu velkou chuť vyskočit ven a rozběhnout se do tmy za všemi nebezpečími noci. Ale i když mě to tolik láká, vím, že to nikdy neudělám. Nemám dost odvahy. Raději se budu stávat hrdinkami svých příběhů...

Ale u témata "Noc" ještě chvíli zůstanu. Noc vždycky lidi lákala, ale zároveň v nich budila děs. Noc, čas tajemství, čas temných sil, čas zla... ale pro mě také čas krásy, klidu a spokojenosti. I mě noc zároveň děsí a zároveň fascinuje. Dokázala bych sedět hodiny v okně a pozorovat temnotu vznášející se nad parkem. Ale nevkročila bych do ní, ne sama, minimálně bych chtěla nůž... Tma je neuvěřitelně inspirující. Noční zvuky, měsíční světlo, hluboký les, nepřipomíná vám to něco? Hluboký, klidný les, měsíční světlo dopadající na záhaný kámen ve středu lesa a k tomu sborové vrzání cvrčků a cikád, občas nějaké zapraskání větvičky... Takhle to vypadá v nočním lese. Tedy podle mě a spousty dalších spisovatelů. Ale já bych tam ještě přidala víly hrající i v kapradí a Elfy tančící po mechovém porostu a zpívající si písně o štěstí a radosti. *Tiché "cink" nápadu na jednorázovku.* Nesnáším svoji můzu.
To by bylo z dnešního Mon Journal všechno. Na téma noc bych mohla pokračovat do nekonečna Takže to radši utnu a budu se věnovat nápadu.

Marillë
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 15. října 2012 v 18:25 | Reagovat

No... já se v noci ani moc nebojím, já jí prostě zbožňuju,a co ještě zbožňuju z přírody... podzim a déšť. Nevím proč, ale nějak mě to k tomu přitahuje. A... asi by si tomu nevěřila, ale jsme si docela podobné, jak to vyprávíš. Já,když se dívám z okna, vspomínám si, jak jsme si s pojí kámoškou slíbily, že v noci půjdeme na 'výlet', na hřbitov ale nepůjdeme tam ve dne, ale v noci.
Moje kámoška u nás spala už asi dvakrát... třikrát, ale stejně jsme se nikdy nedonunily jít na ten hřbitov. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama