Nepřátelství II. část

20. září 2012 v 18:07 | * Mája * |  nepřátelství
Rozhodla jsem se napsat pokráčko k nepřátelství. Sice mi to trvalo asi milion let, ale je tu. Tak ať se líbí.
Marillë


Po vystoupení z vlaku jsem si na nástupišti všimla opravdu nepřehlédnutelného obra. Než jsem mu stihla věnovat pozornost, ozval se za mnou hlas: "Dělej, Megan," zavolala na mě Lilly z jednoho z kočárů bez koní, jež stály na prašné cestě vedoucí k nádhernému a hlavně gigantickému hradu.
"Vždyť už jdu!"
Nasedla jsem ke zbytku party a kočár se rozjel. James s Markem se začali bavit o famfrpálu. Chvilku jsem poslouchala jejich debatu, o tom, které koště je lepší. Nakonec mě to přestalo bavit. Otočila jsem se na Lilly. Usmála se na mě. "Kam jsi chodila před tím, než jsi nastoupila sem?" Zeptala se mě.
Povzdechla jsem si a zadívala jsem se na obzor. "Do školy Stinná Vrána. Letos ji zavřeli. Kvůli nějakému hospodářskému úpadku nebo čemu. Byla to ta nejlepší škola. Sice tam moc lidí nechodilo, měla jen tři sta studentů, ale stejně byla nejlepší."
Lilly váhavě přikývla. "Bradavice jsou nejlepší školou Anglie. O tom není sporu, ale každý má jiný vkus. Já jsem o té škole popravdě ani neslyšela."
Její poslední věta mě trochu naštvala, ale nedala jsem na sobě nic znát. Poposedla jsem si, ale sedadla byla z tvrdého dřeva a tak nezáleželo na tom, jak jsem si sedla. Stejně mě bolel zadek. Mezi námi se rozhostilo ticho. Začala jsem si v myšlenkách probírat, co vlastně se stalo ve vlaku. Všechno jsem si znovu přehrávala a bůh ví proč, jsem se nemohla zbavit Luciusových očí, které mi připadaly absolutně nádher- Ne, tak to by nešlo. Vynadala jsem si v duchu a raději se věnovala jiné věci. Luciusova reakce na Lilly
"Hm, Lill můžu se tě na něco zeptat?" odhodlala jsem se zeptat.
"No jasný, ptej se, na cokoliv tě zajímá," usmála se Lilly.
"Co se stalo mezi tebou a Luc- teda Malfoyem?"
Lilly se zarazila a sklopila pohled k zemi. Určitě jí něco udělal, hajzl jeden. Jenže já jsem vždycky byla možná až nezdravě zvědavá. Když se na něco zeptám, vždycky chci odpověď.
"Lilly?" Možná bych mohla ustoupit, ale jen trošku. Anebo použít starý známí trik. "Jestli o tom nechceš mluvit, nevadí já-"
"Ne, to je dobrý. Někomu jsem to stejně chtěla říct." Hlesla Lilly. Jo, tahle finta vždycky zabere. I když není hezký, že jsem ji k tomu v podstatě přinutila. Lilly smutně hleděla so podlahy. "Takže, bylo to minulej rok. Já jsem byla," Lilly se nervózně ohlídla po klukách a ještě ztišila hlas. "Minulý rok, jsem chodila do pátého ročníku a."
"Vystupovat!" zakřičel Mark a vyskočil z kočáru.
Taky jsem vystoupila a spolu s mými přáteli (Teda aspoň já si myslím, že jsme přátelé) a zbytkem školy jsem zamířila k Bradavickému hradu. Vstoupili jsme do obrovitánské haly a skrz ni jsme pokročili Velké síně. Vzhlédla jsem. Strop vypadal jako noční nebe, na kterém se vznášejí zapálené svíce. No, já tedy doufám, že nezačne pršet, ušklíbla jsem se v duchu.
Posadila jsem se vedle Jamese k Nebelvírskému stolu. I ostatní studenti se usadili ke stolu své koleje. V čele místnosti, za dalším dlouhým stolem, seděli učitelé a učitelky, nejrůznějších věků, tvarů a popravdě i barev. Jen co se všichni usadili, vkráčela do síně další učitelka, s celým zástupem malých vyjukaných děcek. Vlastně se jim ani nedivím. Kdyby na mě měla civět celá škola, jak si nandám nějakou starou hučku- otočím se a uteču. Nebo se aspoň pozvracím.
Ta učitelka, co je sem přivedla, si teď vzala seznam a začala vyvolávat jména, těch vyjukaných prváků.
"Annie Mendlová…"
Nad touhle se klobouk moc dlouho rozmýšlel. Nakonec zvolal: "Nebelvír." Náš stůl propukl v tleskot a jásot. A takhle to bylo pokaždé, když někoho klobouk poslal do nějaké koleje.
Trvalo to hrozně dlouho a já se začínala nudit. Očima jsem bloudila mezi stoly. Až jsem zabloudila ke Zmijozelskému stolu. Z opravdu velké a nepředstavitelně nudné nudy, jsem si je všechny pozorně prohlížela. Ne všichni vypadali děsně. Bylo tam pár opravdu hezkých holek i kluků. A- Můj pohled se setkal s jeho, tak nečekaně. Trhla jsem sebou a chtěla, jsem uhnout pohledem, ale nemohla jsem se odtrhnout od nebeské, ledové modři jeho očí. Tak krásné oči jsem neviděla, ale něco mě před ním varovalo. Možná to co mi říkali Lilly a Dan. Nebo to bylo možná v jeho očích, právě to co mě před ním varovalo. Ta lstivost, opovržlivost ostatními a povýšenost ty nádherné oči tolik kazily. Lucius na mě upíral zkoumavý pohled a nejspíš si uvědomoval, že mě dostává do rozpaků. Prostě ho asi baví ostatní štvát, ponižovat a obecně terorizovat. Proč sakra musel sedět, tak že na mě viděl?
"A nyní si všichni připomeňme, pár pravidel chování ve škole," promluvil ředitel Brumbál.
A začal řečnit o tom, že se na chodbách nesmějí provozovat kouzla, že se nesmí se do pár místností a taky oznámil pár změn v učitelském kolektivu a tunu dalších zákazů a omezení… Prostě další hodina v trapu. Podle mě, kdyby řekl, co se smí, ušetřil by si čas. A když se mi zdálo, že snad usnu, Brumbál pronesl větu, na kterou se všichni těšili: "Dejte si do nosu."
Před námi se objevila nejlepší jídla. Všichni se do nich s chutí pustili. Po večeři jsme si ještě museli zazpívat školní hymnu. Ne že bych se snažila zpívat s takovým nadšením jako Lilly. Když bylo konečně odzpíváno, popřál všem Brumbál dobrou noc a my jsme si konečně mohli jít lehnout.

***

"Hej bacha Jamesi, Grangerová," žďuchnul do Jamese Mark, když jsme vešli do společenské místnosti. James se rozhlédnul po místnosti a zrakem zakotvil na holce s trochu vlnitými, hnědými vlasy, která se právě až příliš hlasitě hádala s nějakým klukem s vlasy v barvě mrkve.
"Ou, ou, já asi mizím, než si mě všimne," šeptl James. Mark s Chrisem na sebe mrkli a potom hlasitě zavolali: "Héj, Gregory." James sebou trhl. Ta holka se na nás pohoršeně podívala, a když si všimla Jamese a celá se rozzářila. "Tohle vám oplatím," procedil James vztekle mezi zuby a rychle se rozběhl na pokoj. Mark a Chris se téměř váleli smíchy po zemi a Dan s Lilly nad tím jen kroutili hlavou. Nechápala jsem to. Čehož si Lilly zřejmě všimla a hned mi to vysvětlila. "Támhleta holka, to je Hermiona Grangerová. Pořád se na Jamese lepí jako žvýkačka. Ale samozřejmě není jediná, která na něj letí, ale ona… No, nevím, připadá mi divná. Patří do tý divný partičky kolem Pottera."
"To je snad další tvůj příbuzný?" podivila jsem se.
Lilly rychle zavrtěla hlavou. "Bože, chraň! Nemá s náma nic společnýho. Je dost divnej a ta jeho partička taky. Jeho partičku tvoří Hermiona Grangerová, Ron Weasley, ten je támhle," ukázala na toho kluka, se kterým se hádala Hermiona. "A pak samozřejmě Harry Potter. To je támhle ten. Vidíš ho? Toho černovlasého," ukázala na kluka, který zrovna přicházel k Hermioně a Ronovi. Měl hodně, ale hodně rozcuchaný černý vlasy a hranatý brejle. "Jo, vidím ho," kývla jsem.
"Jsou fakticky divný, ale nechci tě nějak ovlivňovat. Třeba si budete rozumět," usmála se Lilly.
"Tím jako chceš říct, že jsem taky divná?" zeptala jsem se jí na oko uraženě.
"Hmmm," Lilly se tvářila, že mě přelechla. "No, já jsem vyřízená a ty?" podívala se na mě a zívla.
"Že se ptáš. Já jsem mrtvá," vydechla jsem zničeně.
"Tak pojď, jdeme spát."
Vyběhla jsem za Lilly schody a ocitla jsem se v chodbě, z níž vedly mnohé dveře. Rychle jsem mezi jmény na dveřích našla to svoje. Pod jmény: Nicoletta Morinsová, Lilly Potterová a Sydney Grayová. Super, na pokoji jsem s Lilly, pomyslela jsem si. Zalezla jsem do postele vedle Lilly a ještě než jsem usnula, zeptala jsem se jí: "Jsme opravdu kamarádky?"
Lilly se hlasitě zasmála. "To víš, že ano."
"Dobrou noc."
"Dobrou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | 20. září 2012 v 18:35 | Reagovat

Krása! Něco se nám začíná klubat... :-D  :-D

2 Marillë Marillë | Web | 20. září 2012 v 18:39 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) Ehm, klubat? :D  :-D

3 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 10. ledna 2013 v 16:38 | Reagovat

super... je to dobrý.. jdu na další díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama